Close

JÁ x ONI aneb na co zapomínají skoro všichni guru time managementu

time management

Dnešní svět je plný pouček o tom, jak se prosadit (snad každý chce být asertivní).  Ze všech stran na nás útočí, že musíme hájit to, na co máme nárok, a že se musíme naučit říkat NE.

 Ale opravdu nás to činí spokojenějšími, když druhé odmítáme?

V time managementu nás učí, jak si naplánovat SVŮJ týden a den, jak si stanovit SVÉ priority. Spousta lidí se do toho pustí, a pak je nešťastná, že jim ostatní do plánů zasahují a pořád se všechno mění.

Je pro nás vůbec přirozené, když přemýšlíme hlavně sami za sebe?

Podle mě a výsledků mnoha výzkumů zřejmě ne.

Člověk a jeho předci vždy žili v tlupách. Naše přežití bylo závislé na spolupráci s ostatními členy kmeny. A dnes tomu není jinak. Náš úspěch závisí na našem postavení v sociální skupině. Tento fakt máme tak silně zakódován, že se projevuje v mnoha vrozených kognitivních zkratkách našeho mozku.

Cítíme se komfortně, pokud jsme ve skupině lidí, s kterými máme stejný názor.

Velice hezky to ilustruje Aschův experiment.

V tomto experimentu Asch vyzval studenty, aby porovnávali velikosti čar na sérii kartiček. Uvedl to jako test zraku, ale ve skutečnosti šlo o test posuzující konformitu. Ve skupině byla pouze 1 pokusná osoba, všechno ostatní byli herci, kteří byli instruováni, zda odpovídat špatně či správně. Zatímco v pokusné skupině, která odpovídala sama za sebe, neudělalo 35 ze 37 účastníků žádnou chybu (95 % lidí odpovědělo vždy správně), vlivem skupinového tlaku neudělalo chybu pouze 25 % účastníků (47 % udělalo alespoň jednu chybu (1-7) a 28 % 8 a více (z 12)). Jak experiment vypadal, se můžete podívat v tomto krátkém videu.

Můžete si říct, že dnešní lidé mají samostatnější myšlení, a výzkum z roku 1951 o vás nic nevypovídá. Jenže opak je pravdou. Velmi zajímavé pokusy najdete v televizním pořadu Brian Games. Krásným příkladem je třeba to, že kvůli skupinovému tlaku začnete bezdůvodně stoupat v čekárně plné lidí nebo udělíte aplaus ve stoje naprosto neschopnému řečníkovi.

Těmito experimenty nechci ukázat, že je v pořádku, pokud nepřemýšlíme sami za sebe. Jen chci upozornit, jak nepříjemné a vlastně nepřirozené je pro nás, pokud nejsme v souladu s ostatními.

Žít jen podle toho, co chtějí druzí, je nebezpečné, a ke štěstí to nevede.

Ale stejně tak k dlouhodobé spokojenosti nikdy nepovede cesta, po které půjdete sami, bez druhých.

 

Vztahy s druhými jsou jedním z nejdůležitějších faktorů životní spokojenosti i fyzického zdraví

Pojďme se podívat na pár příkladů a důkazů tohoto odvážného tvrzení.

1. Nejvíc štěstí pochází z mezilidských vztahů

Výzkumník Kahneman došel k závěru, že aktivity přinášející největší štěstí pocházejí z mezilidských vztahů. Štěstí dosahujeme skrze sociální interakce. Zamagni dokonce tvrdí, že jedinec jako individuum nemůže být šťastný. „Ke štěstí jsou potřeba alespoň dva.“ Vlastně ani poustevník není sám, protože má boha. Budhismus a spousta dalších náboženských či filozofických směrů razí myšlenku, že čím více dáváme, tím víc dostáváme.

2. Kvalitní vztahy nás udržují zdravější

Harvardská Studie vývoje v dospělosti  sledovala životy 724 mužů po 75 let. Pravidelně kontrolovali jejich zdravotní stav, ptali se jich, jak se cítí a jak se jim žije. Dělali dokonce i rozhovory s jejich blízkými. Sami výzkumníci netušili, jak se životy těchto mužů vyvinou, a co se ukáže. Robert Waldinger, jeden z vědců studie, překvapivé výsledky shrnul takto:

„Nejjasnější zpráva, kterou jsme získali z této 75leté studie, je tato: Kvalitní vztahy nás udržují šťastnější a zdravější.

Společenské vztahy nám opravdu prospívají a samota zabíjí. Ukazuje se, že lidé, kteří jsou více sociálně propojení s rodinou, přáteli, komunitou, jsou šťastnější, tělesně zdravější a žijí déle než lidé, kteří jsou hůře zapojení do společenských vztahů. A prožitek samoty se ukazuje jako toxický. Lidé, kteří jsou izolovanější, než by chtěli, zjišťují, že jsou méně šťastní, jejich zdraví upadá ve středním věku dříve, funkce jejich mozku se zhoršuje dříve a žijí kratší život než lidé, kteří nejsou osamělí. A smutným faktem je, že v jakémkoliv okamžiku se více než jeden z pěti Američanů cítí být osamělý. A není to o tom, zda jste v nějakém závazku, ale je to kvalita blízkých vztahů, která hraje roli.“

Zjednodušeně bychom výsledky výzkumu mohli vyjádřit takto: To hlavní, co určí, nakolik budete zdraví v pozdějším věku, není to, jestli jste vegani, jestli máte nízkou hladinu cholesterolu, ani v jak hygienickém prostředí žijete. Jsou to početné a kvalitní vztahy s druhými. Takže jestli se chcete dožít vysokého věku a vyhnout se demenci, vypněte počítač, a běžte dát pusu partnerovi, pohrát si s dítětem, s kamarádem na pivo či zavolejte mámě.

3. Péče o druhé eliminuje negativní dopady stresu

Jiná studie sledovala 1 000 dospělých ve Spojených státech. Zajímala se o to, jak velké množství stresu lidé zažili v posledním období, a také o to, kolik času věnovali pomoci druhým. Posléze výzkumníci porovnali tyto informace s veřejnými záznamy o úmrtí.

Co zjistili, shrnuje Kelly McGonigal takto: „Takže, nejprve ty špatné zprávy: každá významná stresující životní zkušenost, jako jsou finanční problémy nebo rodinná krize, zvýšila riziko úmrtí o 30 %. Ale nebylo to pravidlem pro každého! Lidé, kteří se věnovali péči o druhé, nevykazovali vůbec žádný nárůst úmrtí následkem stresu. Nic. Péče vytvořila odolnost. Znovu tedy poznáváme, že škodlivé účinky stresu na zdraví nejsou nevyhnutelné. Jak přemýšlíte a jednáte, může přetvořit vaši zkušenost se stresem.“

Stejně tak prezidentka APA (Americká psychiatrická společnost) potvrzuje, že lidé, kteří pomáhají druhým, se méně zabývají svými vlastními problémy a obavami a mají sami ze sebe lepší pocit.

4. Jsme šťastnější, když utrácíme za druhé

Rozdávání peněz činí lidi mnohem šťastnější, než když je utrácejí sami na sebe. Výzkumy v různých zemích mezi odlišně bohatými či chudými lidmi dlouhodobě potvrzují, že lidé se cítí šťastnější, pokud mohou peníze někomu darovat, respektive použít je na potřeby někoho jiného, než když je utrácí na své potřeby. Úroveň štěstí při tom neovlivňuje ani tak velikost daru, jako vnímání dopadu daru (zda vidí, jakou změnu druhým přinesli). Více si můžete přečíst v mém článku Jak investovat peníze do vlastního štěstí.

Je to podivuhodný paradox, ale tím nejlepším způsobem, jak získat vlastní štěstí, je rozdávat ho ostatním. D. Michie

Ukazuje se, že ta nejlepší investice, kterou můžete pro svůj život udělat, je budování kvalitních a smysluplných vztahů (s druhými i sami se sebou).

A jak to celé souvisí s time managementem?

Jestliže je pro nás tak nepříjemné, pokud nejsme v souladu s ostatními, a jestliže jsou vztahy s druhými pro náš život tak klíčové, neměli bychom je ZÁSADNĚ promítnout do našich plánů, diářů a celého našeho time managementu?

Já jsem přesvědčená, že ano. Měli bychom se prostě přestat urputně snažit, aby druzí naplňovali plán, který jsme si sami udělali. Měli bychom se naučit plánovat společně s nimi.

Soustřeďme se na to, co potřebují lidé kolem nás, a sami jim sdělujme, co je pro nás samotné důležité. Ušetří nám to spoustu času, učiní nás to spokojenější i zdravější.

Máte nápady či zkušenosti jak na to? Podělte se prosím tady do komentářů o vaše tipy, jak zapojit druhé do plánování.

Díky moc! Vaše tipy i mé zkušenosti pak promítnu do dalšího článku.

 

 

Informační zdroje:

Aschův experiment

Bakalářská práce Ekonomie a štěstí – Michael Bořuta, 2009

Can Money Buy You Happiness

Daniel Goleman – Pozornost

Jak investovat peníze do vlastního štěstí

Kelly McGonigal: Jak se (s)přátelit se stresem

David Michie – Dalajlámova kočka, Dalajlámova kočka a umění příst

Matthieu Ricard – Kniha o štěstí

Robert Waldinger: Co tvoří život spokojeným? Lekce z nejdelšího výzkumu štěstí


Můj e-book Hodina navíc každý den, který odhaluje 4+1 jednoduché principy jak získat více času v souladu s fungováním našeho mozku, si můžete stáhnout na http://kniha.hodinanavic.cz.

Jak získat čas navíc každý den

Zuzana Ježková

Mám ráda, pokud se dělají smysluplné věci efektivně. A myslím, že mi to docela jde :-). Proto s tím ráda pomáhám i druhým.

2 Comments on “JÁ x ONI aneb na co zapomínají skoro všichni guru time managementu

Vojtěch
Říjen 18, 2017 na 8:41 am

dle mé skromné praxe a zkušeností se domnívám, že nejdůležitějším vztahem v životě je ten k sobě sama. Ano, vztahy se podílí na míře vnitřní spokojenosti až z 80 ti procent. Např. jedna z oblastí životního stylu IKIGA je zaměřena na právě na vztahy, nebo PhD. Seligman svoji teorii pozitivní psychologie staví na pozitivních vztazí (PERMA). ALE, pokud neporozumí člověk sám sobě, těžko se bude vymezovat vůči vnějšímu světu a navazovat tak vztahy které mu prospívají !!!. A otázka Time Mnanegementu? Odpověď je velmi prostá. Oddělte pracovní oblast od osobní. Pracujte tak tvrdě, abyste si mohli po práci plnit svá osobní přání, životní milníky a vize. A volný čas využijte pro studium a relax tak, abyste zase mohli tvrdě pracovat. Kazdý den, týden, rok….

Odpovědět
Zuzka Ježková
Říjen 23, 2017 na 4:05 am

Díky moc za skvělý komentář. Naprosto s vámi souhlasím, že vždy začínáme sami u sebe. Bez toho to nejde.
Jen mé zkušenosti ukazují, že příliš mnoho lidí se nechá pohltit úkoly, prací (i tou dobrovolnou) na úkor vztahů. A zjistí to až příliš pozdě (třeba u rozvodu).

Co se týče oddělení pracovní a osobní oblasti, není to podle mne tak jednoduché. Jsou lidé, kteří si v práci plní životní přání. Já osobně nepožaduji přísné oddělení pracovní a osobní oblasti za každou cenu (i když pro spoustu lidí je to tím nejlepším řešením). Trvám však na tom, že vždy musí být pro tu osobní oblast dostatek času. Jak píšete, každý den, týden, rok…

Ještě jednou díky za podnětný komentář!

Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge