Close

Superprognózy – 7 rad, které vás naučí předpovídat budoucnost

superprognózy jak předpovídat budoucnost

Možná stojíte před nějakým zásadním životním rozhodnutím a říkáte si: „Kdybych tak jen mohl/a nakouknout do budoucnosti, abych věděl/a, co je pro mne nejlepší.“ Jenže na věštění z křišťálové koule nevěřím a cestovat v čase se zatím vědcům nepodařilo. Přesto si myslím, že lze budoucnost předpovídat! Alespoň částečně. V rozsáhlém výzkumu zaměřeném na odhalení schopností a postupů, jak úspěšně předpovídat, financovaném i americkou zpravodajskou komunitou, to prokázal Philip E. Tetlock (autor knihy Superprognózy).

Philip E. Tetlock je výzkumník, který nechává lidi po celé Americe předpovídat. Klade jim otázky jako: Vypukne do 1 rok otevřený jaderný konflikt se Severní Koreou? Budou občané Anglie hlasovat pro Brexit? apod. Pak vyhodnocuje úspěšnost jednotlivých prognostiků a vybírá si ty nejschopnější. Ty potom pozoruje a snaží se odhalit, v čem spočívá jejich schopnost „nahlížet do budoucnosti“.

Přestože odpovědi na geopolitické otázky pro spoustu z nás nejsou zrovna dvakrát zajímavé, můžeme se inspirovat pozoruhodným způsobem myšlení těchto superprognostiků i v našem běžném životě.

Pojďme se podívat na 7 rad, které vám pomůžou předpovídat budoucnost a lépe se rozhodovat

(Rady vycházejí z knihy Superprogńozy)

1. Rozeberte zdánlivě neřešitelné problémy na řešitelné dílčí části

superprognózy dělení problémuČasto se v běžném životě setkáváme s otázkami, na které neznáme odpověď. Máme ale pocit, že bychom se k nim měli vyjádřit, a tak střelíme od boku. Tak se ale většinou nestrefíme.

Hezkým příkladem je tzv. Fermiho hádanka, ta zní: Kolik je v Chicagu ladičů pian?

Jak píše Tetlock, v běžném životě by se většina lidí zamyšleně zamračila, poškrábala se na bradě nebo na uchu a povzdechla by si. „No, možná… “ (dlouhá odmlka) – a potom by řekli nějaké číslo. Jak se k tomu číslu dostali? Kdybyste se takového člověka zeptali, jen by pokrčil rameny a prohlásil: „Připadalo mi zhruba správné.“ Číslo vypadlo z černé skříňky. Tázaný netušil, jak vzniklo.

Fermi přišel na to, že to lze i jinak. Stačí si původní otázku rozložit dál. „Jaké informace by mi umožnily zodpovědět tuto otázku?“

Takže co potřebujeme vědět, chceme-li vypočítat počet ladičů pian v Chicagu? Počet ladičů pian se odvíjí od práce, která pro ně na daném místě je, a jaký objem práce je potřeba k zaměstnání jednoho ladiče. Otázku bychom tedy mohli zodpovědět, kdybych znali tato čtyři fakta:

  • Počet pian v Chicagu
  • Jak často do roka se ladí piano
  • Kolik času zabere ladění piana
  • Kolik hodin ročně odpracuje průměrný ladič pian

I v těchto podotázkách je mnoho nejistoty, ale dají se rozdělit zase na menší dílky, které už se dají zjistit, dohledat či logicky odvodit.

Lidé, kteří si problém takto rozpadnou, bývají ve svých odpovědích významně přesnější.

2. Chcete-li mít jasný úsudek, neměli byste si být s sebou příliš jistí

Byla odhalena inverzní korelaci mezi slávou a přesností – čím slavnější expert, tím méně přesný byl. Nejúspěšnější superprognostici jsou naopak velmi pokorní. Chápou, že realita je nekonečně složitá, a že na vše se dá dívat z nekonečného množství úhlů pohledů.

Tetlock říká: „Pokora potřebná pro dobrý úsudek nespočívá v pochybování o svých schopnostech – v pocitu, že nejste nadaní, inteligentní nebo pro danou věc ti praví. Jde o duševní pokoru. Ta spočívá v uznání, že realita je velice složitá, že se musíme neustále snažit, chceme-li vidět věci jasně (je-li to vůbec možné) a že náš úsudek je protkaný chybami. Duševní pokora souvisí s pečlivým uvažováním, které je pro dobrý úsudek nezbytné. Jistota ohledně vlastních schopností zase posiluje rozhodné jednání.“

 

3. Zapojte co nejvíc úhlů pohledu, ptejte se většího počtu lidí

Již v roce 1906 zašel legendární britský vědec Sir Francis Galton na jarmark a stal se svědkem situace, při níž stovky lidí jeden po druhém hádali, jakou váhu bude mít vůl po „porážce a bourání“. Jejich průměrný odhad (kolektivní úsudek) činil 543 kilogramů, pouhého půl kilogramu od správné odpovědi – 543,5 kilogramu. Šlo o první ukázku jevu zvaného moudrost davů.

Sečtení úsudků více lidí stabilně vítězí nad přesností průměrného člena skupiny a je často přesné stejně překvapivě jako Galtonovi „odhadci“ váhy zabitého zvířete. Kolektivní úsudek však někdy není přesnější než jakýkoli odhad jednotlivce. Ve skutečnosti je velice pravděpodobné, že se v každé skupině najdou jednotlivci, kteří svým odhadem překonají skupinu

Záleží však také na tom, čí odhady shrnujete. Shrnutí soudů mnoha lidí, kteří nic nevědí, vede k ještě většímu nic. Shrnutí soudů lidí, kteří vědí málo, je lepší, a je-li jich dost, mohou dospět k ohromným výsledkům. Shrnutí soudů stejného počtu lidí, kteří vědí mnoho o různých věcech, je však rozhodně nejefektivnější, protože kolektivní zásobárna informací mnohonásobně vzroste.

4. Vždy začněte objektivním pohledem zvenku. Až pak zvažujte jedinečnost vaší situace.

Důvodem je základní psychologický pojem zvaný „kotvení“. Když děláme odhady, obvykle začneme nějakým číslem, které pak upravujeme. Číslo, kterým začínáme, se nazývá kotva. Je důležité, protože nejčastěji provádíme jen malé dodatečné úpravy, což znamená, že špatná kotva snadno vede ke špatnému odhadu (konkrétní příklady kotvení najdete v mém článku Rozhodování a iracionální omyly, kterých se dopouští i váš mozek).

Takže, pokud si třeba někdy náhodou položíte ráno otázku, zda jít na tu zkoušku, v žádném případě nezačínejte jedinečností situace. Tedy třeba tím, že jste se vůbec nevyspali, máte kocovinu a ve skriptech jste se dostali jen do 3/4. Začněte objektivním pohledem: kolik zkoušek jste již ve svém životě vykonali a kolik z nich bylo úspěšných? Třeba máte za sebou 20 zkoušek, 18 úspěšných na první pokus, objektivně tedy máte 90% pravděpodobnost zkoušku složit. Teprve pak můžete zvažovat, o kolik vaše aktuální situace pravděpodobnost snižuje. Dejme tomu, že uberete 25% za 1/4 skript, které jste nečetli, a 10% za sníženou pozornost z nevyspání a kocoviny. Pořád tedy odhadujete svou šanci na úspěch na 55%. To se možná ještě pořád dá zkusit.

Kdybyste však rovnou začali tím, jak hrozně se cítíte, možná že byste své šance rovnou odhadli maximálně tak na 5%.

5. Dopřejte si dostatek času.

Výzkumníci zjistili, že je špatné lidi pouze vyzvat, aby zaujali stanovisko, a pak ho už neměnili. Zváží-li totiž člověk seriózně příčiny a učiní další úsudek, sestaví další odhad, který po zkombinování s předchozím vylepší přesnost prognózy.

Během delšího časového období může totiž člověk posoudit vlastní myšlení a nabídnout – sám sobě – nový úhel pohledu.

Ten lze získat například tak, že upravíme znění otázky. Takže si postupně můžete klást tyto otázky: Mám jít na zkoušku? Jaká je pravděpodobnost, že u zkoušku uspěji? Co všechno je potřebné pro to, abych uspěl? Každá tato otázka zpřesní vaše poznání skutečnosti.

Tento přístup založený na konceptu „moudrosti davu“ se označuje jako „vnitřní dav“.

6. Předpovídejte, rozhodujte se, a pak se z toho poučte.

Superprognostiky se nerodíme. Stáváme se jimi, pokud na sobě pracujeme. Tedy pokud předpovídáme, ověřujeme úspěšnost, zdokonalujeme postupy.

Jak napsal Bill Gates: „Zaráží mě, jak zásadní je měření pro zlepšování stavu člověka. Můžete dosáhnout neskutečného pokroku, nastavíte-li si jasný cíl a najdete způsob měření cesty k dosažení tohoto cíle… Možná vám to připadá jako úplně základní věc, ale je velice překvapivé, jak často to lidé nedělají a jak těžko se to dá dělat správně.“

Kontrola výkonu tedy zlepšuje výkon i u předpovídání. Je opravdu dobré si uvědomit, že některé věci se prostě nedají naučit jen teoretickým výkladem.

NAUČILI BYSTE SE PODLE TOHOTO NÁVODU JEZDIT NA KOLE?

Skvělý filozof a učitel Michael Polanyi se rozhodl názorně ukázat omezení čistě teoretického učení a sepsal podrobné fyzikální vysvětlení jízdy na kole. „Cyklista dodržuje toto pravidlo: Když začne padat doprava, stočí řídítka napravo, aby trajektorii jízdního kola odklonil po křivce napravo. Tím vzniká odstředivá síla, která cyklistu tlačí doleva a vyrovnává gravitační sílu, která ho tlačí doprava. Prostá analýza ukazuje, že pro každý úhel nevyváženosti je zakřivení každého ohybu nepřímo úměrné druhé mocnině rychlosti cyklisty.“ Těžko si dokážeme představit přesnější popis. Ale dozvíme se z toho, jak se jezdí na kole? Znalosti potřebné k jízdě na kole nemůžeme plně zachytit slovy a předat je ostatním. Potřebujeme „nevyslovené znalosti“, které získáme pouze ze zkušenosti. Chcete-li se naučit jezdit na kole, musíte se na nějakém zkusit projet!

Stejně tak je to s předpovídáním a rozhodováním. Chcete-li se to naučit, musíte to zkusit.

7. Poznejte limit svých možností. A připravte se na život za limitem.

Přestože máme čím dál tím lepší výpočetní metody a postupy, vědci přiznávají, že spočítat vše prostě neumějí.

Hezkým příkladem je tzv. lorenzovský mrak. V hodinách biologie nás učili, že mraky vznikají, když se vodní pára sráží kolem částic prachu. Zní to jednoduše, ale vznik konkrétního mraku – jeho tvaru – závisí na komplexních interakcích mezi kapkami. Aby tyto interakce zachytili, potřebují tvůrci matematických modelů pracovat s rovnicemi, jež jsou velmi citlivé na nepatrné změny v datech – změny na úrovni efektu motýlího křídla. I když tedy zjistíme o způsobu vytváření mraků vše, co se zjistit dá, nebudeme schopni předpovědět výsledný tvar konkrétního mraku. Můžeme jen čekat.

Vědět, co nevíme, je lepší než si myslet, že víme, co nevíme. Philip E. Tetlock

V knize superprognózy se uvádí, že předpovídat budoucnost (ve smyslu geopolitických otázek) lze maximálně na období 3 – 5 let. Předpovídání za hranici 5 let je už na úrovni motýlích křídel a mraku – může se stát tolik věcí, že už se jedná více méně jen o náhodu.

Člověk by ale rád znal i delší budoucnost.

Co tedy dělat, když můžeme předpovídat jen trochu dopředu? Jak se připravit na neplánovatelné?

Musíte-li připravovat plány na budoucnost za prognostickým horizontem, připravujte se na překvapení.  Lin Wells

To znamená plánovat schopnost adaptace a pružnosti. Tedy představte si, jak by vás mohla budoucnost nečekaně překvapit, co všechno by se mohlo stát? A můžete už teď něco dělat, abyste později byli na překvapení připraveni? Například něco se naučit, vybrat si pracovní obor, který budou lidé potřebovat vždy apod. Taková příprava na překvapení však může být poměrně nákladná, je proto potřeba přece jen trošku predikovat priority a pravděpodobnosti (spíše se budu připravovat na to, že mě v budoucnu nahradí počítače než že přiletí mimozemšťani).

Jak bychom tedy mohli popsat v kostce myšlení superprognostiků?

„Všichni superprognostici k otázkám přistupují velmi podobně – způsobem, kterého se může držet kdokoli z nás. Rozložte otázku na součásti. Co nejlépe identifikujte známé a neznámé, a prozkoumejte všechny domněnky. Zaujměte pohled zvenčí a srovnejte. Díky tomu odhlédnete od jeho jedinečnosti a budete se mu moct věnovat jako speciálnímu případu mnohem širší třídy jevů. Potom zaujměte pohled zevnitř zdůrazňující jedinečnost problému. Zamyslete se také nad podobnostmi a rozdíly mezi vašimi názory a názory ostatních – věnujte zvláštní pozornost prognostickému trhu a dalším způsobům, jak se dostat k moudrosti davu. Syntetizujte všechny tyto různé názory do jednoho pohledu ostrého jako oko vážky. Nakonec vyjádřete svůj úsudek, jak nejprecizněji to dokážete, pomocí přesně odstupňované stupnice.“ (Úryvek z publikace  Superprogńozy).

Chcete si to vyzkoušet?

Zaujalo vás to a myslíte si, že byste mohli být skvělými superprognostiky? Můžete se přidat do Tetlockova projektu Good Judgment Project. Zlepšíte si své prognostické schopnosti a zároveň pomůžete vědě. Více se dozvíte na www.goodjudgment.com.

A jak bych v kostce popsala, co si z toho můžete vzít?

Smiřte se s tím, že budoucnost na delší období (než 3-5 let) se předpovídat nedá. Přesto se dají dělat rozhodnutí, která vám usnadní život. Základem je předvídat a rozhodovat se, vyhodnocovat zpětně kvalitu svých rozhodnutí a ponaučit se z toho. Nebuďte ve svém rozhodování sami a zeptejte se druhých, kteří vám k tématu mají co říct (moudrost davu). Nerozhodujte se ze dne na den (vnitřní moudrost), ale zas to zbytečně neodkládejte. Vždy začněte objektivním pohledem (ne jak se teď cítím, ale jak to obvykle v životě mám, nebo jak to dopadlo s druhými v podobné situaci apod.). Až pak začněte subjektivizovat. Problém rozpadněte na různé podproblémy, položte si na vaši situaci stejnou otázku více různými způsoby. Buďte otevření odpovědím, které vás napadnou a které uslyšíte od druhých. A buďte dostatečně pokorní, abyste byli ochotní se nad nimi zamyslet.

Přeji hodně štěstí, otevřenosti a pokory při předpovídání a rozhodování!

Článek vychází ze skvělé knihy P. E. Tetlocka Superprogńozy.


Pokud chcete zapracovat na svém rozhodování, mohl by vás zajímat můj nový počin

Tajemství správného rozhodnutí

Rozhodni se během jediného týdne a bez obav díky unikátní metodě JAKHROM

Tyto psychologicky podložené kroky vás provedou k vaší vlastní skvělé volbě, kterou si budete umět obhájit a stát si za ní

Zjistěte více zde: http://hodinanavic.cz/tajemstvi-spravneho-rozhodnuti-webinare/.

Pozor, jen do 25. 9. 2017!

Zuzana Ježková

Mám ráda, pokud se dělají smysluplné věci efektivně. A myslím, že mi to docela jde :-). Proto s tím ráda pomáhám i druhým.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge