Zase ty povinnosti aneb v zajetí „mělbychů“
Musím se vám k něčemu přiznat. Diagnostikovala jsem si mělbychoholismus s náznaky mělbychománie.
Asi správně tušíte, že oficiální psychologická diagnóza to není. Ale přesto to podle mne nezlehčuje závažnost mého onemocnění. A už vůbec mi to neusnadňuje léčbu.
A co když jí taky trpíte i Vy?
Jak jsem si dala oraz, a vyděsila sama sebe
Nedávno jsem si dopřála luxus pro matku malého dítěte nevídaný. Došla jsem k názoru, že je čas, abych po 5 letech strávených buď se synem nebo s lidmi v práci, byla nějaký čas jen sama se sebou. Manžel mě naštěstí v mém nápadu podpořil, a já dostala k dispozici 6 dní, které jsem mohla strávit sama na chatě na Vysočině.
Sbalila jsem se, vyrazila a čekala, jak se to celé vyvine.
První úkol byl jasný, dospat těch 5 let nočního vstávání. (I když vím, že dospat se vlastně nic nedá, viz kniha Proč spíme).
Spala jsem do luxusních 9 hodin, ale pak se tam objevil. První „mělbych“. A za ním hned zástup dalších.
Měla bych vstávat, ať to svoje volno celé neprosím.
Měla bych si jít uvařit snídani.
Měla bych cvičit jógu, vždyť na to jsem se těšila.
Měla bych odpočívat, relaxovat a meditovat.
Já měla volno, ve které jsem nemusela nic, a přesto se mi tam vloudil pocit povinnosti!!!
A tak jsem začala přemýšlet, jak to mám vlastně normálně. A kolik „mělbychů“ mě doma honí zbytečně?
Mám pocit, že bych měla něco udělat…
A to přemýšlení se mi vůbec nelíbilo.
Uvědomila jsem si, že se uvnitř mě pořád honí jeden velký MĚL BYCH. Už ani nevím co, ale stejně mám pocit, že bych něco měla.
Je neuvěřitelné, jakou sílu mají vnitřní závazky / úkoly, které si sami dáváme.
Závazky, ať už malé (jako cvičit dopoledne jógu) či velké (jako být dobrou mámou, mít čas na rodinu), nás zavazují. Svazují naši duši tím magickým „měl bych“.
Jenže svázanému člověku se špatně dýchá. A když se vám nedýchá dobře, nemáte dost kyslíku. A bez kyslíku není energie, třeba ta, kterou byste potřebovali na plnění oněch závazků.
A svázanému člověku se taky špatně směje. Je to jaksi zamotané.
Ale co s tím?
Není reálné přestat si vést úkoly. A některé závazky (jako třeba mít čas na rodinu) si opravdu dávat chci.
Zatím vám ještě neumím dát přesný lék na mělbychy.
Ale vidím cestu, která by mohla fungovat. Já ji vyzkoušela na Vysočině, a prověřila pak i doma. Zatím to funguje.
Krok 1: Naučit se mělbychy odchytávat.
Všímejte si, co se děje ve vaší mysli. A pokud se tam objeví myšlenka, že byste něco měli, na chvilku se zastavte.
Krok 2: Důkladně mělbycha proklepnout.
Nemusíte se začít mělbychem trápit hned, jak se objeví. Prověřte ho. Opravdu je to něco, co je potřeba udělat? Či co chci udělat? Opravdu musím teď hned přerušit hru s dítětem a jít umývat nádobí? Opravdu se pozná, že jsem dobrá máma, podle toho, jestli ho dnes večer umyju nebo ho pro jednou nechám jít spát „na prase“?
Krok 3: Vyhodit falešné mělbychy
Pokud u některého mělbycha dojdete k názoru, že se vám propašoval do vědomí, aniž byste ho tam chtěli, pokuste se s ním rozloučit. Řekněte něco jako: „Dík, zajímavý nápad jít teď hned umývat nádobí, ale já asi ještě počkám.“ A prostě ho pusťte. S některými mělbychy to půjde snáz, s jinými hůř. Ale časem to vypilujete.
Krok 4: Přivítat chcichy
U některých mělbychů ale zjistíte, že jsou správné. Třeba: „Opravdu už bych měla skončit v práci, abych byla včas doma.“
U těchto mělbychů pomáhá uvědomit si, že je to něco, co potřebujete a chcete. Tak si to přejmenujte. Větu si zopakujte jen místo „měl bych“, řekněte „chci“: „Chci už skončit v práci, abych byla včas doma.“ Může se to zdát jako prkotina, ale to přejmenování pomůže vašemu mozku z povinnosti, z dalšího otravného úkolu, udělat něco, co chcete, co vás baví, co je pro vás dobré. A tím se trošku uvolní síla sevření toho závazku, a bude se vám snáz dýchat.
Bonusový krok: Pravidelné prověření seznamu mělbychů
Pokud jste efektivní a produktivní lidé, máte asi seznam (ať už psaný nebo v hlavě) různých úkolů a věcí, které byste rádi zvládli. Čas od času ho prosím prověřte. Zda vám tam náhodou nezůstal úkol, kterým už se trápit nechcete. Nebo úkol, který ani není v lidských silách zvládnout. Když ho ze seznamu škrtnete, uvidíte, jak se vám uvolní a bude se vám snáz dýchat.
Třeba já jsem si pro letošní podzim/zimu vyškrtla úkol „pravidelné příspěvky na blog“. Mrzí mne to, ale následujícího čtvrt roku půjdou priority jinam. A tak zamáčknu slzu a zhluboka se nadechnu. Jde to hned snáz.
A co škrtnete vy?
Můj e-book Hodina navíc každý den, který odhaluje 4+1 jednoduché principy jak získat více času v souladu s fungováním našeho mozku, si můžete stáhnout na http://kniha.hodinanavic.cz.
Veronika
14. 5. 2019 na 9:20 amDobrý den, myslíte, že tyto „mělabych“ činnosti mají nějaký dopad na spánek? Našla jsem se tam v hodně případech a určitě se s tím budu snažit něco dělat.. V tomto článku https://www.jakbytfit.cz/zdravotni-problemy/poruchy-spanku/ se píše, že poruchy spánku stres/deprese což je s tím docela úzce spojeno. Nevíte o nějaké radě na to jak lépe spát nebo co by mi mohlo pomoci? Přesněji jde o časté buzení.
Zuzana Ježková
10. 6. 2019 na 8:13 amPěkný den, „mělbychy“ mohou určitě negativně ovlivňovat spánek. V době, kdy máme odpočívat, je náš mozek kvůli nim přeplněn seznamem úkolů a nedokáže vypnout. Co se týče pomoci, chce to experimentovat, co mi pomůže hlavu v noci „zastavit“. Někomu funguje mít na nočním stolku diář a všechny nápady na úkoly do něj hned zapsat. Vyčistí si tak hlavu a pokračuje ve spánku. Někdo jde cestou meditace či relaxace. Začne se soustředit na dech či něco jiného a uvolní si hlavu. Někomu zase pomůže, přečíst si pár stran beletrie. A samozřejmě, nejlepší je mít co nejméně „mělbychů“, to je ale asi úkol nejnáročnější. Přeji co nejklidnější noci, Zuzka
Mára
16. 1. 2020 na 9:34 pmTak to je moc povedený článek