Jak dostat věci pod kontrolu, i když se zdá, že je to nemožné?

Dnešní doba je nazývána turbulentní. Častěji než dříve se objevují věci, které nás nutí zase všechno změnit. A mnohdy se ptáme, jak dostat věci pod kontrolu?

V globálním pohledu to byla koronavirová krize, válka na Ukrajině, …

Každý ale zažíváme i své lokální šoky, kdy máme pocit, že ztrácíme kontrolu. Může jít o hospitalizaci dítěte v nemocnici, neférové úřední rozhodnutí, naši vlastí nemoc, rozchod, který jsme si nepřáli apod.

Všechny tyto situace mají něco společného:

• Překvapily nás. Skoro se nám nechce věřit, že je to skutečnost a že se to opravdu děje.
• Přejeme si, aby se to nestalo, nebo aby se vše vrátilo co nejdřív zpět.
• Nová situace spotřebovává skoro všechnu naši pozornost. Neustále kontrolujeme informační servery, jestli není něco nového. Nebo několikrát denně projíždíme FB bývalého partnera, jestli se něco nezměnilo…

Pocit, že ztrácíme kontrolu, může vyvolat silnou reakci organismu. Amygdala se začne připravovat na útok nebo útěk. Může nám napumpovat tělo hormony a dovést až do úzkostného stavu. Nic příjemného…

Je vůbec možné v takové situaci dostat věci pod kontrolu?

Ano. Chce to ale hodně vlídnosti k sobě samému a aktivní přístup. Pojďme se na to podívat krok za krokem.

1. Dopřejte si čas a klid vydýchat šok.

V první fázi zažíváme šok. Možná znáte z dřívějších kurzů první pomoci pravidlo 5 T – teplo, ticho, tekutiny, tišení bolesti a transport. Dá se v upravené podobě použít i v těchto situacích.

Postarejte se o své základní potřeby. Dopřejte si teplý čaj, ticho bez zpráv, zabalte se do teplé deky, …

Pokuste se získat kontrolu nad svým dechem. Dokud budete žít, ten bude s vámi vždycky, ve všech životních situacích. A je to proto první místo, nad kterým můžete získat kontrolu.

Ze začátku se třeba můžete soustředit jen na svůj výdech. A ten prodlužovat, třeba tak, že rozložíte svůj výdech do počítání 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. A znovu.

2. Pochopte nad čím můžete mít kontrolu a nad čím nikoliv.

Po několika minutách, hodinách nebo dnech bude o něco lépe. A můžete se pokusit získat kontrolu i nad dalšími oblastmi. Otázkou je nad kterými.

K tomu může pomoci rozdělení sfér vlivu a zájmu (autorem je S. Covey).

Do kruhu zájmů patří věci, nad jejichž přemýšlením často ztrácíte čas a energii a které ani nemáte možnost ovlivnit. Tyto věci mohou snadno pohltit váš čas a energii, ale vy nad nimi prakticky nemáte žádnou kontrolu.

Do kruhu vlivu spadají ty věci, k jejichž řešení máte možnost ve svém životě přispět.

Můžete si to představit tak, že okruh vaší pozornosti je neměnný. Máte prostě jen určitou kapacitu pro to, čemu všemu můžete věnovat svou pozornost.

Je na vás, jestli váš čas a prostor vyplní věci z sféry zájmu nebo ze sféry vlivu. Čím míň věcí ze sféru zájmu, tím víc prostoru pro vás.

Když jsem tyto kruhy poprvé před lety uviděla, otevřelo mi to oči.

Jsem totiž člověk, kterého „všechno“ zajímá. Ráda se angažuji.

Jenže to mi zároveň dost bralo energii. Trápila jsem se věcmi, které jsem nemohla ovlivnit.

Tak jsem se naučila klást si u každé záležitosti tyto otázky:

• Můžu to skutečně ovlivnit?
• Chci to ovlivnit?
• Chci na to směřovat svou pozornost?

Po kontrole nad svým dechem jste tedy získali zpět kontrolu nad svou pozorností. Co dál?

3. Plánujte a konejte.

Máte pořád ve sféře zájmu věci, které spotřebovávají vaši pozornost, a vy je prostě nejste schopni jen tak nechat být? To je přirozené.

Zkuste vymyslet, jak byste mohli tu danou věc aspoň částečně přesunout do sféry vlivu.

Třeba je jasné, že já jako jednotlivec válku na Ukrajině neovlivním. Přesto mohu něco udělat: přispět na sbírku, finančně či věcně, zapojit se někde jako dobrovolník, někoho ubytovat apod.

Tím, že začnete něco vykonávat, vlastně opět získáte kontrolu.

A někdy tu věc nemusíte ani vykonat, stačí si to představit.

Děsí vás třeba představa, co kdyby COVID uvěznil do postele celou rodinu a nikdo by se nepostaral o děti? Nebo co kdyby přišla válka až do České republiky?

Můžete si zkusit naplánovat, jak byste takovou situaci zvládli. Našemu mozku totiž stačí si některé situace představit k tomu, aby snížil nebo zvýšil jejich emoční náboj.

Plánování obecně snižuje stres a přidává pocitu kontroly.

Udělejte si plán, jak byste to zvládli, pochvalte se, že jste připraveni a že to když tak dáte, a jděte dál.

4. Vracejte se do výšin nadhledu.

Náš mozek je orgán, který se má postarat o naše přežití. Přehlédnutí hrozby nás může stát život. Přehlédnutí něčeho pěkného obvykle ne. Špatné zprávy proto považuje za mnohem důležitější.

Pokud se z toho nechceme v době médií plných špatných zpráv nezbláznit, musíme se naučit jít trochu proti této přirozené vlastnosti našeho mozku.

Naučte se hledat, co pozitivního v životě stále máte, přes všechny ty hrůzy, co se dějí kolem nás. Můžete třeba praktikovat deník vděčnosti (podrobněji zde: https://psychologicketipy.cz/denik-vdecnosti). Stres také snižuje pobyt v přírodě.

Cíleně si připomínejte, co je v životě skutečně důležité.

Napovím, že kromě vlastního zdraví to bývají především dobré vztahy (více třeba zde: https://psychologicketipy.cz/na-co-zapominaji-guru-time-management/). A na ty se soustřeďte. Máte kolem sebe své lidi? Můžete se o ně nějak postarat? Nějak jim pomoci? Udělejte to. Péče o druhé přináší štěstí a snižuje stres.

Někdy můžete jít proti bláznivým myšlenkám našeho mozku přímým útokem.

Ptejte se, co nejhoršího se stane, když…:

• nezkontroluji informační servery každou hodinu?
• nebudu zkoumat změnu svého zdravotního stavu každou minutu?
• úplně ztratím kontrolu nad…?

Někdy to může být docela osvobozující.

Mám třeba příklad z trochu lehčího tématu. Dlouho jsem manželovi chystala oblečení pro prvního syna do školky. V ty dny, kdy ho vodil on. Měla jsem obavu, že ho obleče málo teple, nebo že ho navleče do něčeho, z čeho paní učitelky budou mít legraci. Ale stálo mě to zbytečně moc času.

Tak jsem si řekla, co nejhoršího se může stát?

A) Syn půjde do školky v lednu v kraťasích.To jsem si musela přiznat, že tak šílený manžel není. A tuto obavu jsem pustila.

B) Syn půjde do školy v roztrhaném oblečení. Hned jsem si představovala, jak přijde chudák ušmudlaný, roztrhaný do školky a učitelka hnedka vytáčí sociálku.

A to jsem si řekla, že lidi ve školce nejsou blázni, aby kvůli jednomu nepovedenému dni dělali problémy.

A od té doby chystá oblečení manžel.

Nejvtipnější bylo, když jsem jednou 4 dny školila v Praze, takže se staral manžel. V pátek jsem syna vedla do školky já a taková starší paní učitelka mi říká: „No, ještěže už jste doma. Bylo vidět, že ten váš syn už potřebuje maminku. Představte si, že celý týden chodil v punčoškách, co jsou mu malé!“

A víte co? Tím, že už jsem měla za sebou tu představu, jsem se v duchu od srdce zaradovala, že má paní učitelka jen potřebu vychovávat, a ne volat sociálku. A za tu historku to puštění kontroly stálo jednoznačně.

Takže, jak získat věci pod kontrolu, i když máme pocit, že to nejde?

• Získejte zpět kontrolu nad tím, co můžete plně ovládat: váš dech, váš pohyb, vaše myšlenky. Nejsnáze to jde právě v tomto pořadí.
• Zkuste omezit myšlenky na věci, které nemůžete ovlivnit. Naopak se soustřeďte na ty, které jsou ve vaší sféře vlivu.
• Naplánujte si další kroky a pusťte se do nich. Nikdy nejste bezmocní. Vždy se dá něco udělat.
• Nenechte se strhnout „negativitou“ mozku a vnímejte i pozitivní věci. Buďte úmyslně vděční.
• Nevěřte mozku všechno, co vám tvrdí. Klidně s ním diskutujte a ptejte se, co se stane nejhoršího, když…?
• Starejte se o své blízké. Přinese vám to štěstí a sníží stres.

Hodně sil přeji.